Obchodní cesta do Číny

Je 2.ledna 2016 a mně začaly dva týdny dovolené. Jelikož jsem mužem činu, tak mě neblahé zkušenosti s českým výrobcem oděvů (soud probíhá!) nemohly zastavit v cestě za snem. Letím z Londýna do Prahy. Doma se zastavím pouze na jeden den. 3. ledna letíme (beru s sebou bratra) do Číny, kde si nechám vyrobit oblečení podle svých představ.

Z Prahy letíme Boeingem 777 společnosti Emirates do Dubaie. Bratr má sedadlo u okénka. Já vedle něho a už to vypadá, že vedle mě nikdo sedět nebude. A najednou si to směrem k nám štráduje mladík kolem mého věku. No jasně, to sedadlo je jeho. Za chvíli se s námi dává do řeči. Bavíme se o tom, proč a kam cestujeme my a co dělá a kam letí on.

Jmenuje se Honza a je ředitelem Czech Tourism pro Asii. Let nám rychle ubíhá. Přistáváme v Dubaii po půlnoci. Loučíme s Honzou, který pokračuje za necelé tři hodiny do Hong Kongu a jde si dát sprchu do salónku a občerstvit se. My máme deset hodin pauzu před naším letem do Číny.

Bratr se chce jít podívat ven. Hledáme východ z letištní haly, ale kudy k němu, to na žádné informační ceduli není (3. terminál jest zřejmě pouze terminálem tranzitním). Tak se ptám zaměstnanců letiště v informačním stánku. Běžte o patro níže. Jdeme tedy o patro níže. Ale ven se nelze dostat. Ptám se tedy dalšího zaměstnance. Místní Arab se na mě dívá pohrdavě. Tak se důrazněji ptám, jak se dostaneme ven? Posílá nás zpět k Informacím. Říkám bratrovi, že se mi už ven nechce, a že mu to zjišťovat nebudu. Uznává, že informaci jak se dostat ven z nikoho nedostaneme.

Jdeme si dát něco k jídlu. Potom chvíli sledujeme místní „pracanty“. Zaměstnanci v letištní (klimatizované) budově nepřekročí rychlost 1,5 kilometru v hodině. To nás brzy omrzí, a tak jdeme do salónku. Mám zlatou American Express Card a k ní 2 vstupy ročně do salónků zdarma. Jsou o patro výš a musíme použít výtah. Cestou k němu jde vedle nás domorodá slečna. Dávám jí přednost při nástupu do výtahu i při vstupu do salónku. Jde rovnou za pult, protože tam pracuje.

Podávám jí mou Lounge Club kartu a oznamuji jí, že na ni beru do salónku i bratra. Sděluje mi, že za druhou osobu bych měl platit $52. Na to odpovídám, že za druhou osobu bych měl zaplatit Ł15. Ona opáčí, že po mě nebude chtít nic (být gentleman se vyplácí), a že pokud mi bude stržena částka $52, tak že to strhl Lounge Club a ne ona.

V salónku si spojením křesel přítomní cestující udělali lehátka. Hledáme místo, kde si sednout. Objevujeme, že se dá jít i za roh, kde je druhá část salónku. Je tam mimo jiné taková podlouhlá, ke zdi připevěná deska a u ní několik barových stoliček. Na tomhle (baru?!) nebudu trávit 4 hodiny. Je tam ještě stolek se dvěma volnými křesílky, leč je okupován nějakým spícím mladíkem. Dělám nám místo. To bychom měli.

Jdu pro jídlo, relaxujeme. Za přibližne hodinu přichází černoch (zaměstnanec), který budí spáče a informuje je, že i ostatní by si rádi sedli. Tohoto zřízence jsem pobavil u restaurace tím, že jsem „mlaskáním“ budil neuvěřitelně hlasitě chrápajícho chlápka, který si tam dával dvacet.

Je čas dostavit se k odletu. U odletové brány se hromadí černoši. Černoši z Afriky, letící do Číny? Začíná proces nástupu do letadla. Jako první jsou vyzváni senioři, rodiny s dětmi a držitelé různých karet v barvách drahých kovů. A vtom se všichni černoši nahrnou dopředu. Brácha na to nechápavě kouká. Já mu vysvětluji, že tímto chováním chtějí docílit toho, že aby neblokovali ostatní, tak je nechají nastoupit jako první. Ha! Chyba lávky! Nenechali je nastoupit.

Prodíráme se dopředu, protože vyvolávají naši řadu. Tentokrát mám místo u okénka já, leč na mém sedadle už sedí černoch. Důrazně, ale slušně mu oznamuji, že to je moje sedadlo. Uvolňuje mi jej a vylézá do uličky. Dáváme mu jméno Franta. Franta je z Keni. Chlápek v pohodě a rozhodně z vyšší třídy. Za nějakých necelých 7 hodin jsme v Číně.

Štosujeme se ve frontě před imigrační kontrolou. A teď pozor! Jěšte než se dostaneme na řadu k imigračnímu úředníkovi/úřednici, tak dochází ke kontrole pravosti pasů. Tu provádí policistka s jejím kolegou. Kontrolují POUZE pasy černochů a černošek. V Evropě a U.S.A., to by bylo křiku o rasismu! Ale tady ne. V Číne prostě ne! Oni vědí proč kontrolují pasy právě jim a tím to hasne.

Imigrační kontrola je v pohodě. Úřednice se mě ptá, jak dlouho se v Číně zdržím a co je důvodem mé cesty. Odpovídám a dostávám razítko do pasu s přáním hezkého večera. Je totiž 22. hodina.

 

Jsme v Číně

Na letišti na nás čeká Fiona – zaměstnankyně, se kterou jsem v kontaktu. Je tam ještě její kolega, který řídí firemní BMW „sedmičkové“ řady. Do města k hotelu je to 90 kilometrů. Dálnice má kvalitní povrch a je tříproudová. Po příjezdu k hotelu se mě Fiona ještě ptá, jestli potřebujeme pomoci při „check-inu“. Děkuji jí za nabídku, ale vše vyřeším sám. Poděkuji za vyzvednutí na letišti a domlouváme se na 10. hodinu dopolední, kdy nás vyzvednou a zavezou do firmy.

Náš hotel v Číně.

Náš hotel v Číně.

Poled od vstupu do našeho hotelu.

Poled od vstupu do našeho hotelu.

Ráno si dáváme snídani ve Starbucks. Jsme vyzvednuti na čas! Po příjezdu do firmy jsme přivítáni a seznámeni s jejími majiteli. Zelený čaj k pití a prohlídka firmy jsou samozřejmostí. Poté dochází k samotnému obchodu. Jsou mi ukázány velmi kvalitní látky, je z čeho vybírat! Obchod je uzavřen a jedeme na oběd – „erkovým“ mercedesem!

V restauraci jdeme do privátního salónku. Dostáváme menu. Vybíráme si a majitel firmy nás informuje, že v Asii se jídlo sdílí. Stůl je kruhového tvaru, s velkou otáčecí deskou uprostřed, na kterou jsou pokrmy pokládány. Jídlo je fantastické!!! A díky tomu „sdílení“ ochutnáme vícero chodů. Po obědě jedeme z pět do firmy, ale se zastávkou v prodejně s počítači, protože jsem se u oběda zmínil, že bych si rád koupil tablet od firmy HUAWEI.

Zpátky ve firmě zadávám na počítači pana majitele platební příkaz – 30%ní zálohu. Pijeme zelený čaj a majitelé (pár v mém věku) se ptají, jaký máme plán na zítra. Odpovídám, že žádný. Že se půjdeme projít a porozhlédnout po městě. Je nám řečeno, že pokud chceme, tak nám, opět v 10 dopoledne, pošlou vůz.

Majitelé firmy.

Majitelé firmy.

Stalo se. Po příjezdu do firmy je nám opět nabídnut zelený čaj. Při jeho popíjení je mi majitelem firmy oznámeno, že peníze již jsou na kontě. Touto zprávou jsem potěšen, protože co se (nejenom) obchodu týče, tak finanční závazky mám rád v pořádku!

Jsme otázáni, zda-li se chceme jet podívat do muzea nebo se jít projít do parku, a pak na oběd. Volíme park, protože dnes s náma pojede i malá dcerka majitelů. V parku si „zahrajeme“ basketball s majitelem. Zahrajeme dávám záměrně do uvozovek, protože jsme oba hráli basketbal naposledy před více jak dvaceti lety.

Po procházce jedeme do restaurace, avšak jiné. Opět jsme usazeni v privátním salónku a oběd je opět vynikající! Je nám nabídnut odvoz na zítra do Shenzenu na vlak do Hong Kongu. Od hotelu je to do Shenzenu necelých 70 km. Nakonec ještě dostáváme od majitelů firmy malý dárek. Výborný zelený čaj.

Dárek od majitelů firmy - zelený čaj.

Dárek od majitelů firmy – zelený čaj.

Hlavně se nenechat rozhodit

Neblahé zkušenosti se dvěma českými výrobci mě vyléčili z „firemního“ vlastenectví. Už nikdy více se nepokusím si nechat vyrobit cokoli v ČR. Kdybych poslech lidi kolem sebe, kteří mají více zkušeností v českém prostředí, tak bych ušetřil promarněný čas, peníze, nervy (teď už jsem v klidu – nechávám to za mě řešit advokátní kancelář) a už mohl prodávat své oblečení.

Psal jsem zde na blogu o tom, že si nechávám vyrobit „vychytávku“. Tou „vychytávkou“ měla být a jest tkaná etiketa. Oslovil jsem tedy jednoho výrobce na Moravě. Byl jsem potěšen, že celá výroba probíhá na Moravě – chtěl jsem mít vše vyrobeno v ČR. Zadal jsem tedy u nich výrobu. Výroba se nějak zpozdila, prý toho měli moc. Nakonec mi tkané etikety byly doručeny hodinu před odjezdem ke kamáradovi. Následující den jsme jeli k výrobci nátělníků. Tkaných etiket mělo být 1000 kusů, ale na krabičce byla číslice 1300. Z těch 1300 kusů bylo použitelných 506. Po vrácení zbylých etiket výrobci mi bylo řečeno, že měli ve výrobě asi naspěch a nevěnovali kvalitě pozornost. Ale tím nejzávažnějším problémem pro mne je to, že lhali o tom, kde jsou ty tkané etikety vyrobeny. Nevyrábějí je v ČR!

Nemohu si odpustit dvě česká přísloví.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

Mazat med kolem huby.
 
 

Důležité je jít vpřed. Nezastavit se!

 
Líbí se mi citát pana Jiřího Voskovce.

Zkušenost mě naučila, že to nejdůležitější je neudělat chybu, ale i když to člověk posral, neztratit glanc. A jít do toho znova.

A to je veliká pravda. Ale musíte mít k tomu peníze a ty naštěstí nejsou tím, co bych neměl. Takže do toho mohu jít znova! 🙂 Ale teď už s rozumem. Jdu směr Asie!

Možná dojde i na soudní spor

Netušil jsem, kam mě může patriotismus dovést. Ale myslím si, že bude ještě veselo.

Bohužel dle slov mého právníka zde nemohu odhalit více, ale z emailové komunikace mezi mnou a jednatelem firmy a z mnou dodaných informací, bude prý případný spor snadný. Ale ikdybych měl na právníka vydat větší sumu, než jsem vydal na zálohu, tak tak učiním. Jinak řečeno, mám na soudní spor vyhrazeno více, než činila záloha ve výši 82 000Kč. 😉

V Číně mi už vyrábí vzorky

V Číně mi už vyrábí vzorky. 🙂 Po dlouhém (pár desítek minut) hledání a vzájemné komunikaci jsem si vybral tři firmy, u kterých si nechávám vyrobit vzorová trika. U každé si nechávám vyrobit triko s jiným složením látky. V tuto chvíli si chci vyzkoušet nejenom kvalitu látky a ušití, ale hlavně kvalitu použitých barev pro logo.
 

Jaká je dosavadní spolupráce s Číňany?

Spolupracuje se mi s nimi dobře. Radši se třikrát ujistí, než by něco udělali na vzorku jinak, než chci. Sice v podkladech bylo více než jasné jak chci mít provedené logo na triku, ale i tak mi z jedné firmy poslala chybný náhled s dotazem, jestli to pochopila dobře. Já v tom nevidím nic špatného. Chtějí to triko vyrobit dobře.
 

Kolik jsem za vzorky zaplatil

Ceny za vzorky se velmi liší. Ve čtvrtek jsem zaplatil za první vzorek $ 60. Včera to bylo za druhý $ 100 + chtěli $ 35 za poštovné. To jsem stáhnul na $ 20. Takže $ 120 celkem. Dnes ráno jsem za třetí vzorek zaplatil $ 100 + za poštovné dalších $ 23. Jak vidíte, není to nic levného, ale pokud si u nich objednám větší zásilku, tak cenu vzorku od ní odečtou. To mi přijde jako férové jednání.

Už jednám s výrobcem v Číně

Tak a došla mi trpělivost! Co opravdu nemusím je hochštaplerství. Končím s výrobci v Čechách a na Moravě. Leváci, až to není hezké. Dnes jsem napsal výrobci v Čechách, že chci vrátit zálohu! Ještě se neozvali. 😉
Našel jsem tedy výrobce v Číně a už jsem s ním v kontaktu. Jejich výrobky, které jsem mohl zatím vidět pouze na internetu, se mi velice líbí. Takže jsem je kontaktoval a teď mi naceňují výrobky. Takže si nechám vyrobit a poslat vzorek. 🙂

Aktualizace

Tak a už to frčí. Číňani jsou borci. Fungu je to následovně:

1) řekni nám, co chceš po nás vyrobit

2) kolik toho chceš

3) oni to pak nacení

4) vyrobí a pošlou vzorek

To se mi líbí. Žádné dlouhé vyjednávání a kecy okolo toho všeho.

Tak jsem právě zaplatil $60 za vzorek. Snad to triko bude kvalitní.

Pokud to nepůjde v ČR, tak to půjde v Asii

Je více než jisté, že po příletu do Londýna se začnu brát za informace, kde se dá v Asii kvalitně vyrobit triko. Informace není daleko, pokud mi ji tedy syn mého kolegy řekne. Ten si nechává vyrábět a potiskovat trika v Pakistánu. Minule objednal šortky a oni mu je omylem ušili s nohavicemi o 5 cm delšími, než požadoval. Hádejte, jakou odpověď dostal na svoji reklamaci? Ušijí mu nové a ty platit nebude, protože už zaplatil tu původní zásilku s „vadnými“ šortkami.

A takové jednání mi vyhovuje. Něco jsme neudělali tak, jak si zákazník objednal, tak mu to vyrobíme znova a ZADARMO! A ne jako ty věčné výmluvy tady.

 

Požadovat kvalitu je zločin

Tak nějak mi to připadá. Dnes jsem totiž zavolal do firmy a optal se pana S., zda-li si přečetl návrh smlouvy o dílo. Prý ne. Že až mu ji pošlu emailem, tak si ji přečte, protože se mu text čte lépe na monitoru. A taky, že ji prý poté přepošle podnikovému právníkovi, aby prý něco dělal, když už jej paušálně platí. Tak jsem si nemohl odpustit žertík a zeptal jsem se, jestli ten právník umí kvalitně nanést sítotisk na triko? Že bych věděl o práci pro něho.

Na to mi pan S. odpověděl, že mu byly poslány vzorky s potiskem – sítotiskem po 20 pracích cyklech, a že to prý vypadá dobře. A že to logo pro trika má v písmenech B a E menší konturu a proto se nedá potisk nanést na triko jinak, než šejdrem (že to vizuálně vypadá, že je to šejdrem). 😀 A taky mně pan S. řekl: „Jako ze zákazníka z Vás mám hrůzu. Už jsem Vám řekl proč“. Volal jsem grafikovi a už jsme nomohli jinak, než si z toho dělat legraci…

Včera jsem to začal řešit na Webtrh.cz a v podstatě mi bylo napsáno, že lidi chtějí ušetřit a proto se spokojí s nižší kvalitou. Takže mi z toho vychází, že lidi chtějí cigára bez tabáku, nedopečený chleba, benzín řízlí vodou a to vše proto, že chtějí ušetřit.

A mně, tak nějak po těch všech peripetiích došlo, že požadovat kvalitu je vlastně ZLOČIN.

Už se nedivím ničemu

Minulé úterý jsem si vyzvednul na poště vzorek – triko. Byla to hrůza. Ve středu si jej výrobce vyzvednul a v pátek mi přivezl nové triko.

Otázka, jak se mi líbí barva trika mně zněla podezřele. Nemám s sebou vzorník barev pantone, ale tahle barva na triku se mi zdála být více sytá než ta, kterou jsem chtěl.

Potisk na triku sítotiskem byl opět nakřivo. Potisk na přední části trika má rozměry 220 x 60mm a prý je malý na to, aby mohl být nanesen tak, aby byl ve vodorovné poloze, když si triko vezmu na sebe.

Kvalita látky, ze které je toto triko vyrobeno je mizerná. Našel jsem v něm 5 malých dírek.

Sešití trika je taktéž kapitola sama pro sebe. Taková napojení švů jsem neviděl ani na levných oděvech vyrobených v Asii. Nezastřižené nitky jsou samozřejmostí.

A jak jsem psal v minulém příspěvku, jedná se o velmi známého českého výrobce oděvů. Nevím, jestli to na mě zkouší nebo neumí vyrobit oděv, který bude vypadat jako oděv vyrobený profesionály.

Tento citát Johna D. Rockeffelera je namístě.

Tajemstvím úspěchu je dělat obvyklé věci neobvykle dobře.

Takže je skoro konec července a já nemám nic z toho, co jsem již mohl tento měsíc začít nabízet k prodeji. Všechny podklady byly dodány „výrobci“ (začínám mít pocit, že celá výroba neprobíhá v tomto podniku) včas. Zálohu zaplatil již v květnu. Utratil jsem tisíce korun na dokumentaci, která je vážně blbuvzdorná. Ale pokud i ten poslední jedinec ve výrobním řetězci neodvede svoji práci kvalitně, tak i blbuvzdorná dokumentace/podklady je k ničemu.

Je to fakt k …

Tak včera jsem si musel dojít na poštu pro zásilku. Jednalo se o Balík Do ruky, ale prý jsem v pátek nebyl zastižen doma, tak jsem měl možnost jej vyzvednout až včera, protože v pondělí byl státní svátek. Nechci se zde ani moc zmiňovat o tom, že jsem v pátek v 10:12 doma byl, ale to je teď nepodstatné.

V balíčku byl vzorek (prototyp) trika. Po otevření plastové obálky a vyjmutí trika z fólie mně začal stoupat krevní tlak. A to jsem ještě neviděl vše. Jal jsem se tedy podívat se na triko podrobněji.

Pokud bych měl známkovat jako ve škole, tak provedení sítotisku je minimálně na 3-. Nejenom, že barva sítotisku neodpovídá pantone barvě, kterou jsem chtěl, ale i sklon loga na zádech je špatně. Sítotisk na přední straně se jim povedl tak ze 2/3.

Sešití trika je tak na 3. V sešítí předního a zadního dílu vykukujou nitě ve švech. Pokud by si to triko na sebe vzal kulturista a šel do posilovny posilovat, tak by mi to triko hodil na hlavu.

A nejlepší na tom je, že si oděvy nechávám šít u firmy, která se vychvaluje slovy jako TRADICE a KVALITA. Ano, bývalo tomu tak.

Jsem přesvědčen, že by se hodně firem nemělo ohánět slovem tradice, protože by to pak mohlo vypadat, že to tady vždy stálo za … A to samozřejmě není pravda.

Toto mi poslal kamarád textař, dobrodruh a spisovatel jako reakci na můj email, ve kterém jsem ho informoval o včerejší zásilce.

Jsi nepoučitelný? Co chceš od Česka?

To už je lepší svěřit to Číňanům! (V Anglii!)

Obávám se, že mu budu asi muset dát za pravdu, byť do poslední chvíle budu chtít mít oděvy vyrobeny v Čechách. Vlastenectví je někdy řehole.

Zajímavý článek z oděvního prostředí

Dnes vyšel zajímavý článek z oděvního prostředí. Zaujalo mě jedno souvětí, protože v něm je obsažen i „problém“ týkající se mého podnikání.

Start v podnikání zaměřeném na módu z pohledu námi oslovených dnes rozhodně není okamžitou výhrou, ale spíše tvrdou prací a zaslouženou odměnou. Navíc se odvíjí od řady dalších faktorů – spolehlivých lokálních dodavatelů, kvalitních materiálů a neslevení z požadovaných standardů.

… spolehlivých lokálních dodavatelů – můj dodavatel má zatím 3 týdny zpoždění.