Tak nějak mi to připadá. Dnes jsem totiž zavolal do firmy a optal se pana S., zda-li si přečetl návrh smlouvy o dílo. Prý ne. Že až mu ji pošlu emailem, tak si ji přečte, protože se mu text čte lépe na monitoru. A taky, že ji prý poté přepošle podnikovému právníkovi, aby prý něco dělal, když už jej paušálně platí. Tak jsem si nemohl odpustit žertík a zeptal jsem se, jestli ten právník umí kvalitně nanést sítotisk na triko? Že bych věděl o práci pro něho.
Na to mi pan S. odpověděl, že mu byly poslány vzorky s potiskem – sítotiskem po 20 pracích cyklech, a že to prý vypadá dobře. A že to logo pro trika má v písmenech B a E menší konturu a proto se nedá potisk nanést na triko jinak, než šejdrem (že to vizuálně vypadá, že je to šejdrem). 😀 A taky mně pan S. řekl: „Jako ze zákazníka z Vás mám hrůzu. Už jsem Vám řekl proč“. Volal jsem grafikovi a už jsme nomohli jinak, než si z toho dělat legraci…
Včera jsem to začal řešit na Webtrh.cz a v podstatě mi bylo napsáno, že lidi chtějí ušetřit a proto se spokojí s nižší kvalitou. Takže mi z toho vychází, že lidi chtějí cigára bez tabáku, nedopečený chleba, benzín řízlí vodou a to vše proto, že chtějí ušetřit.
A mně, tak nějak po těch všech peripetiích došlo, že požadovat kvalitu je vlastně ZLOČIN.