Las Vegas – je čas na relax a utříbení si myšlenek

Jelikož jsem ještě stále v Londýně, tak mi dnes propadá letenka z Prahy na londýnské letiště Gatwick. Beru si mini cab a nechávám se hodit z mého londýnského působiště na autobusové nádraží na letišti Heathrow. Z Heathrow jedu National Expressem na Gatwick, kde mám už dlouhou dobu zaplacený pokoj v hotelu BLOC, který se nachází v jížním terminálu letiště, ze kterého zítra poletím do Las Vegas.

Je ráno 20.listopadu. Na snídani jdu do salónku, kam mám díky zlaté kartě American Express dva vstupy ročně zdarma – po návratu z Vegas zjišťuji, že mě tento vstup stál Ł15, pač jsem již tento rok vyčerpal vstupy (v lednu jsem šel do salónku v Dubaii a zřejmě poté ještě jednou).

Letím s Virgin Atlantic, které mám v oblibě. Jídlo je v pohodě a žízní člověk na jejich palubě netrpí. Starají se o pasažery znamenitě. Letíme Boeingem 747 – 400. Mám sedadlo do uličky, které je ze strategických důvodů nejvýhodnější. Vedle mne sedí chlápci z města Ipswich a tudíž o anglický humor není nouze. Let nám ubíhá poměrně rychle, byť deseti a půl hodinový let je celkem dlouhý.

Po příletu na McCarranovo letiště v Las Vegas jdu rovnou k automatizované pasové kontrole – takovým automatům, které jsem poprvé použil v roce 2014 na letišti Dallas Fort Worth, kde si nechávám oskenovat pas a pak ještě čtyři prsty každé ruky. Po zdárné kontrole, jdu ještě ke klasické pasové kontrole. Sedí tam chlápek v mém věku a je těžce v pohodě. Takhle rychle jsem se ještě do Států nedostal. No ikdyž není divu, protože toto je moje sedmá návštěva.

Beru si taxík do hotelu na Stripu, jak se také říká Las Vegas boulevardu. Řídí ho chlápek z Eritreje, a když zjišťuje, že jsem z České republiky, tak je potěšen. Oznamuje mi, že máme dobrý fotbalový tým. Asi jo – o fotbal se nezajímám.

Je neděle odpoledne. Jsem na Stripu a mám tři dny na relax. Jdu si je maximálně užít.

Las Vegas boulevard - The Strip

Las Vegas Boulevard

Výhled z mého pokoje.

Mám pěkný výhled na Strip.

Je čas si jít zahrát a vyhrát. 🙂

Výhra v Las Vegas.

Tak to má být :-).

Výhra v Las Vegas.

A ještě jednou :-).

V Las Vegas je mnoho restaurací a jídlo je výborné!

Burrito v Las Vegas na Sripu.

Burrito v Cabo Wabo na Stripu.

Po mexické kuchyni přichází řada na japonskou 🙂

Sashimi v japonské restauraci.

Japonská restaurace v Las Vegas.

A znovu mexická restaurace :-).

Burrito v Gilleys saloonu před odjezdem na letiště.

Burrito v Gilleys saloonu.

Je středa odpoledne a já jedu taxíkem zpět na McCarranovo letiště. Přicházím k osobní kontrole a jako obvykle žádám o alternativní prohlídku. Já tyhle skenery fakt nemusím. Chlápek je otrávenej, ale já se mu omlouvám a vysvětluji, proč tak činím. Chápe to a dáváme se do řeči. No a po prohlídce spolu ještě klábosíme. Jsme oba pro Trumpa, oba posloucháme tu samou radio show. Chlápek po tomto zjištění má úsměv na tváři. Ještě než se vydám směr salónek, tak mi dvakrát podává ruku.

Po krátké návštěvě salónku, kde se lehce občerstvím, je čas k nástupu do letadla. Tentokrát bez čekání ve frontě. Zpátky do Evropy letím první třídou nebo-li upper class.

Pohodlíčko v první třídě.

Let první třídou s Virgin Atlantic.

Co si asi dám k jídlu? Je z čeho vybírat. 🙂

Předkrmy.

Menu v první třídě.

Výběr hlavního chodu.

Hlavní chod.

Dezert

Dezert.

Výběr sýrů a vín.

Sýry a víno.

Po vyspání je čas na snídani. Za necelé 2 hodiny přistáváme na londýnském letišti Gatwick. Nechávám propadnout letenku zpět do Prahy, protože ještě musím být dva týdny v Londýně. Má čtvrtá návštěva Las Vegas splnila má očekávání. 🙂

Kowloonské uličky přes den a v noci

Nathan road je pěkná a čistá ulice. Ale takové ty malé uličky v sobě skrývají autentičnost.

Kowloonské uličky.

Kowloonské uličky.

Kowloonské uličky.

Kowloonské uličky.

Kowloonské uličky.

Kowloonské uličky.

Kowloonské uličky.

Kowloonské uličky.

 

Noční Kowloon

Kowloon v noci je pěkné a bezpečné místo. Vše září neónem. Obchody a restaurace frčí na plné obrátky. Mnohdy je problém si v restauraci sednout bez čekání.

Večerní Kowloonské uličky.

Večerní Kowloonské uličky.

Večerní Kowloonské uličky.

Večerní Kowloonské uličky.

 

Pohled z Victoria Harbour na Hong Kong

Je určitě dobré se večer zajít podívat do Victoria Harbour na světelnou show, která je doplněna příjemnou hudbou.

Pohled z Victoria Harbour na Hong Kong.

Pohled z Victoria Harbour na Hong Kong.

Hong Kong – Kowloon, Mong Kok

Cesta do Shenzenu je opět kvalitní. Shenzen je moderní a velmi bohaté město. Zde platí to, co je řečeno ve filmu CZECH MADE MAN: „New York je proti Shangai takovej Beroun.“ Určitě se to dá taktéž použít, mluvíme-li o Shenzenu.

Na nádraží v Shenzenu si musíme koupit Octopus card (taková Open card). Projdeme imigrační kontrolou a nasedáme do vlaku. Cesta ubíhá rychle. Musíme přesednout, a pak už to máme pouze 3 stanice do Mong Kok. Vystupujeme v podstatě přímo na Nathan road. Nedaleko od stanice je na Waterloo road náš hotel.

Kowloon - stanice Mong Kok.

Kowloon – stanice Mong Kok.

Kowloon - Nathan road.

Kowloon – Nathan road.

Nathan Road

Nathan Road

Po příchodu do hotelu, kolem poledne, je nám oznámeno, že náš pokoj ještě není připraven, a že nás tudíž „upgradujou“ do lepšího pokoje. „Check-in“ je obvykle kolem 14.hodiny, takže nám mohla slečna recepční oznámit, že máme počkat, ale neučinila tak.

Po zabydlení vyrážíme na Nathan road, která je za rohem, ze které pak musíme uhnout a dostat se na rovnoběžnou ulici. Jdeme vyzkoušet místní dezerty. Prodejna je v místním obchodním centru. Dezerty jsou zajímavé – neslazené, ale sladkost je alespoň trochu docílena mangem.

Tofu a mango.

Tofu a mango.

Rýžové koule a mango.

Rýžové koule a mango.

Poté pokračujeme v „průzkumu“ a narážíme na restauraci, podávající tradiční čínské nudle. Z tohoto podniku si uděláme základnu a nazveme ji po jejím majiteli – U Ramba. Pan majitel je rachitické postavy, leč chodí s rukama od sebe jako by nosil melouny. Jíme tady každý den dvakrát.

Naše restaurace - U Ramba

Naše restaurace – U Ramba

Polévka s kachními žaludky

Polévka s kachními žaludky

Polévku s kachními žaludky jsem si nechal připravit jako lehce pálivou. Pálila jako čert! Servírka mi proto donesla vývar na její naředění. (Každou další polévku jsem si už nechal připravit jako nepálivou.)

Nudlová polévka "Speciál".

Nudlová polévka „Speciál“.

Jednou jsme zašli do jiné restaurace, kde servírují Hong Kong style pokrmy. Taktéž dobré. Obzvláště polévka mně chutnala – kusy ryby s mořskými řasami. (I když ty řasy „provázel“ poměrně silný „přístavní“ zápach. Ale dal jsem je!)

Rybí polévka s mořskými řasami

Rybí polévka s mořskými řasami

Jako hlavní chod jsem si dal vepřové s nudlemi a k tomu tamní pivo TSINGTAO.

Nudle s věpřovým masem.

Nudle s věpřovým masem.

 

Místní trh v Mong Kok

Místní trh je něco, co se musí vidět. Teď nemyslím Ladies Market, na kterém si koupíte upomínkové předměty, trika, keramiku … Mám na mysli tržiště, na kterém si koupíte ovoce, zeleninu, ryby a jiné mořské tvory. Je to zážitek.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Kowloon - trh_1

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

Místní trh v Kowloon, Hong Kong.

 

O tomto to taktéž je

Poměrně často létám. A takové to létání ekonomickou třídou je dosti ubíjející. Čekání na letadlo ve velkých halách, kde je hluk a mnoho lidí, mne unavuje. V Praze na Ruzyňském letišti si dojdu do salónku, dám si něco k pití, něco lehkého na zub a před letem relaxuji. Člověk je hned jinak naladěn.
 

Létání první třídou má smysl

Létání první třídou je zcela jistě zážitkem. Nejenom to, že jste před odletem v pěkných prostorách letištní haly v takzvaných salóncích, kde dostanete v podstatě co hrdlo ráčí, ale taktéž jste v jiném společenském prostředí. A to já mám rád. Hned vám dám krátké vysvětlení. V mém současném zaměstnaní přicházím do kontaktu v převážné vetšině se spodinou, která se projevuje nevhodným chováním. Tudíž změna prostředí je pro mne jako Oáza uprostřed pouště.
Již několik let čtu blog Johna Vanhary – majitele (mimo jiné) Shipito.com, který popisoval, jak je možné v podstatě zadarmo cestovat v první třídě. A jelikož jsem se jeho radami řídil, tak nejenom, že létám skoro zadarmo v ekonomické třídě s British Airways, ale můj příští let mimo Evropu bude v první třídě. Posuďte sami, jestli byste toho taktéž nevyužili, když se vám to nabízí.

Už zase makám na plno

V pondělí jsem se vrátil z dovolené ztrávené v U.S.A.. Jsem opět nabit energií, mám chuť makat.

Nelenil jsem a hned jsem se do toho pustil. Včera jsem dohodnul schůzku s kamarádem, který se bude starat o prodeje v Německu a Rakousku. Večer jsem kontaktoval grafika, že bych už potřeboval mít dodělaný e-shop. Dnes jdu zařídit velmi podstatnou část týkající se výroby. V průběhu dne ještě zavolám programátorovi, který mi má dodat e-shop. Perfektně využívám čas. Žádné lelkování. Makat a přemýšlet každou chvíli. Na dnešek jsem spal pouhých 4,5 hodiny.

 

A je tu čas na relax

Po pěti měsících práce a přesčasů si letím odpočinout, dát se dohromady, načerpat energii, která je tolik důležitá.

Touto dobou bych měl být nad Atlantickým oceánem. Ano, letím si oráchnout do Spo(ko)jených států amerických – jak ve svých knihách nazývá U.S.A. kamarád Jarda Kratěna.

Už se těším na kvalitní služby, kvalitní a chutné jídlo, na přírodu, na muzea. Je toho hodně, na co se těším. A už vím, co si dám po příletu k večeři. No jasně, že pořádného hamburgera! 🙂

Aktualizace

Tak to nakonec nebyl hamburger, ale burrito v Gilley’s Saloonu v Las Vegas.